středa 9. listopadu 2016

KIM

Včera bylo tak krásné počasí, že bylo samozřejmostí jít ven, alespoň na tu zahradu.  Určitě většina, když vyjde na zahradu, tak si sedne s kafem a užívá si sluníčka, nebo čte knihu. Avšak u nás, jakmile se otevřou dveře, už tam skáče náš uličník Kim. I když je slepá, na jejím chování to nijak znát není. Skáče, lítá, bohužel se občas tak rozdovádí, že nějakému tomu bouchnutí do čumáku neujde, ale už je na to svým způsobem i zvyklá. Jelikož jsme se do nynějšího domu přestěhovali, když ještě viděla, a oslepla asi tak 3-4 roky poté, zahradu dobře zná, a tak nemá problém se tu pohybovat. Avšak na procházky s ní chodit nemůžu, stejně tak jako ji házet míček, protože normální běhání je pro ní také tabu, a to jediné mě na tom vážně mrzí a štve. Každý den se za ní snažím chodit a trávit s ní alespoň trochu času, čím je starší, je přítulnější a ráda se mazlí, takže včerejší den na zahradě vypadal tak, že jsme si sedla na sluníčko, jak se budu trochu "vyhřívat", ona sedla namáčklá vedle mě a jen se nechala mazlit.  I když je slepá, je šťastná a v pohodě a to je pro mě nejdůležitější. Je pro mě všechno, láska naše:)

Žádné komentáře:

Okomentovat